Interview s Lumírem Olšovským - fota

Lumír Olšovský (1973) - mladý, nadaný a všestranný umělec, který se kromě herectví věnuje také dabingu (například dodal hlas známému Tarzanovi), skládá hudbu, píše texty, má za sebou i režijní debut, studuje na DAMU obor činoherní režie. Jeho umělecká dráha je již velmi rozsáhlá a můžeme se těšit na mnoho dalších nových rolí.

Lumír Olšovský a sport
Já jsem spíš takový alibista. Říkám si, že při představení vypotím dva litry tekutin a spálím nějaké tuky. Ale se sportem to nemá nic společného. Tělo si na takovou práci zvykne, ale jinak samo navíc nic neudělá. Sám vím, že by to sport chtělo. Třeba posilovnu. Nebo tenis, ten jsem hrál naposledy před 13 lety.

Tenisový návrat
Dnes na tenisovém turnaji jsem opravdu hrál po neskutečně dlouhé době. I přes toto manko jsem si zahrál skvěle. Vedro mi nevadilo a měl jsem doopravdy radost, že jsem si mohl zahrát a dobře se pobavit. Za příjemně prožitý den musím poděkovat nejen pořadatelům, ale i svému spoluhráči Honzovi Křehlovi (produkční HDK), který svým obětavým výkonem přispěl k tomu, že jsme alespoň nějaké míče uhráli. Je to opravdu výborný produkční.

Jak relaxuješ?
Nejlépe jinou prací. I když ještě chodím do školy, tak si neumím představit, že bych nic nedělal. Už po několika dnech nic nedělání jsem nervózní a musím najít něco, čím vyplním volný čas.

Noc na Karlštejně
I když to vypadá jako divadelní hříčka tak k tomuto představení přistupuji se vší vážností. Hraje se pod širým nebem a tím je to ještě náročnější na sílu hlasu, na pohyb. Je to jiné, ale v podstatě zase ne o tolik, než v klasickém divadle. Role Peška a Krále Cyperského mi opravdu sedí. Můžu v nich lidi hodně bavit. Jsou to role, kterými můžu dobře navazovat kontakt s diváky.

Jsi držitelem ceny Thálie, jaké máš další cíle?
Snů mám mnoho. Třeba získat další Thalii, pak další a ještě další… V herectví je třeba mít cíle. Je to motivace pro další práci.

Lumír Olšovský a dabing
Mám pocit, že to s tím dabingem není tak růžové jak se často popisuje. Je to určitá tradice z minulých let, ale podle mého to zas taková světovost není. Na druhé straně jsme zcela jistě lepší než polský rychlodabing, kde i ženské postavy čte jeden muž. Nemám žádnou konkrétní hereckou postavu, kterou bych chtěl nějak přednostně dabovat. Vše nechávám na režisérech a na jejich citu pro tuto práci.

Chodí herec také do kina?
Upřímně, moc do kina nechodím, ale jednou za rok se pravidelně účastním Karlovarského filmového festivalu a tak denně vidím čtyři filmy. Výjimku tvoří velkofilmy, které mám rád, jako například Pána prstenů.

Máš při své práci čas na nějaké koníčky?
Mám rád hudbu. Skládám a píšu. Mám rád hudbu Marka Ebena, Jaromíra Nohavici. Hudba musí být inteligentní a to včetně textů. Hodně dlouho jsem si jen tak hrál pro sebe, ale už se objevují náznaky, že bych mohl něco zkusit i profesionálně, tak uvidíme. Nejraději mám klavír a těším se, až si udělám doma pořádek a najdu více prostoru kolem harmonia, abych na něm mohl hrát. Měl jsem zahrádku a doufám, že jí zase někdy mít budu. Moc mě to bavilo.

Umělci mají velmi často ve své blízkosti nějakého domácího mazlíčka. Jak jsi na tom ty?
Mám 12 let psa. Je to fenka Dáša, kterou mám moc rád, ale je to hodně starostí a práce, takže si asi novou nepořídím. Nechci, aby nějak trpěla tím, že nemám na ní tolik času kolik by potřebovala.

Interview s Andrejem Hrycem - fota

Andrej Hryc - herec, majitel radia Twist a honorární konzul Seychelských ostrovů ve Slovenské republice

Jak se vám dnes hrálo?
Velmi zle, jelikož jsme se nerozehráli. Zkrátka šli jsme do toho velmi zhurta, a tak jsme prohráli.

To je mi líto.
Tak taková je hra.

Ale vy hrajete často a pravidelně, že?
Nehraji tak pravidelně, ale v poslední době více. Před dvěma lety jsem si na tenise natrhl sval a měl jsem s tím velké problémy. Takže jsem dva roky prakticky nehrál. Tuto sezónu začínám a je to vidět. Dva roky jsou dva roky.

Věnujete se i jiným sportům?
Hraji golf a občas jezdím na koni. Všechny ostatní sporty jsou mi ukradené.

Čím vás láká právě tenis?
Je to taková čistá, kultivovaná panská hra, kde není žádná hrubost. Je to fér hra, velmi blízká golfu. Všechny ostatní sporty zavánějí buď nějakým násilím nebo podvodem.

Kdo byl pro vás v životě nejtěžší protivník?
Kolegové - Milan Kňažko a Vlado Čierny. Oni totiž hrají podle hesla sovětských sportovců: každá tvoje zlá, každá moje dobrá. Zápasy s nimi byly pokaždé dramatické a vždy jsme se hrozně hádali o každý fifteen.

Text a Foto: Pavel Průcha